KUCHAŘ  DO  DOMU

Kliknutím na kterykoliv obrazek se vrátite zpět na úvodní stranku.

Poznámka k polévce "Maďarský skerkelét":

Bylo to v osmdesátých letech minulého století. Létal jsem na rogalu a jezdil do Maďarska, do oblasti Egeru, kde se konávaly závody. Jednou jsem někam, dnes už bohužel nedovedu to místo najít, zaletěl a podařilo se mi přistát ve švestkovém sadu jakéhosi venkovana. Když mne sundal ze švestky, nalil mi slivovičku, a to ještě potom mnohokrát a na sobě také nešetřil. Teď ale musím podotknout, že jsem neuměl a ani dnes neumím ani slovo z maďarštiny. Naučil jsem se počítat jenom do tří a do tří jsem tehdy napočítal několikrát. Ale rozuměli jsme si výborně, tak jak si při skleničce rozumějí všichni, byť jsou z opačných konců světa. A v tomhle stavu jsem si všiml, že manželka mého hostitele vaří zmiňovanou polévku. Asi měla své zkušenosti, ale to jsem v té chvíli ovšem ještě nevěděl. Ta polévka měla za úkol nás vytáhnout z kocoviny, která se samozřejmě musela dostavit. Je to silný vývar s masem, restovanou zeleninou a hlavně zázvorem. Je v ní i smetana, která nedodává asi moc přesvědčení, že splní úkol, ale musím říct, že mne tenkrát opravdu tato polévka zachránila před útrapami kocoviny. Ti lidé dnes už jistě nežijí. Už tenkrát byli staří. Polévku jsem jednou uvařil na svém penzionu a náhoda tomu chtěla, že první, kdo si jí objednal, byl Maďar žijící v Čechách. Neznal ji. Ale hodně mu chutnala. Když jsem se pídil po významu toho názvu, dospěl jsem při otrockém překladu k názvu „požádat o život“. A to by tedy odpovídalo. "Kér" znamená požádat a "élet" je život. Skerkelét je tedy asi trochu moje zkomolenina a nebo fonetický přepis. Nedovedu to ani po tolika letech dnes říci jak to je správně, ale polévka je opravdu vynikající a je asi také tak trochu endemická, pokud se to dá o polévce říci.